Z důvodů zejména technologických a estetických se šperky vyrábějí o různé ryzosti. Znamená to tedy, že takový šperk je vyroben ze slitiny (legury), která obsahuje pouze určité váhové množství ryzího základního drahého kovu, zbytek jsou kovy, jejichž užívání připouští prováděcí předpis [§ 9 vyhl. č. 363/2003 Sb.] v návaznosti na § 15 odst. 3 puncovního zákona.

Ryzost znamená poměrný hmotnostní obsah drahého kovu ve slitině vyjádřený v tisícinách (1/1000), takže ryzí kov má ryzost 1000/1000 [§ 5 odst. 1 puncovního zákona]. Je však tolerovanou praxí, že výrobci a obchodníci uvádějí - zvláště u zlatého zboží - ryzost v karátech.

Karát (lat. ceratium) je údaj o ryzosti zlata nebo platiny. Určuje počet dílů ve 24 dílech celku. Ryzí zlato má tedy ryzost 24 K; 1K = 1/24

Pro úplnost: karát je také jednotkou hmotnosti drahých kamenů. V takovém případě se jeden metrický karát rovná 1/5 gramu a dělí na 100 setin (5 karátů = 1 g).

Běžně vyráběné šperky ze zlata mají ryzost 585/1000 neboli (přibližně) 14 K, případně 750/1000 neboli (přesně) 18 K.

Lot (lat. loth) je údaj o ryzosti stříbra. Určuje počet dílů v 16 dílech celku. Ryzí stříbro má tedy 16 lotů. Ryzost stříbra v současné době jak výrobci, tak obchodníci udávají výhradně v tisícinách.

Lot je také jednotkou hmotnosti používanou zejména v Rusku; 1 lot se rovná 12,797 g.

Podle výše uvedeného prováděcího předpisu může klenotnická slitina zlata kromě zlata obsahovat stříbro, měď, zinek, mangan, nikl, železo nebo paladium.

Klenotnická slitina stříbra může, kromě stříbra, obsahovat měď - pokud není udělena výjimka.

Klenotnická slitina platiny může kromě platiny obsahovat paladium, zlato, měď, wolfram, nikl nebo kobalt.

Ke kovům s obsahem do 3/1000 se nepřihlíží.

Klenotnické slitiny mají různé mechanické vlastnosti, které úzce souvisejí s množstvím, druhem a poměrem ostatních kovů obsažených ve slitině. To se projeví zvláště při jejím zpracování a výrobě šperků, následně pak i při úředním označování, kdy otisk úřední značky do povrchu šperku vyžaduje od příslušného pracovníka Puncovního úřadu značnou zkušenost a zručnost (v opačném případě by mohlo snadno dojít k poškození výrobku).

Pro spotřebitele je však důležitější druhý důsledek množství, druhů a poměrů ostatních kovů ve slitině. Jde (i při zachování stejné ryzosti) o různou barvu šperků.

Zlato má v ryzím stavu svou charakteristickou žlutooranžovou barvu. Legujícími přísadami se pak mění následovně:

a) přísadou stříbra se jeho barva stává postupně žlutější, světlejšího odstínu, zvyšující obsah stříbra rychle potlačuje žlutý odstín a slitina má téměř barvu stříbra;

b) přísadou mědi se mění barva pozvolna na tmavší odstín s nádechem do růžové až červené, který se stoupajícím obsahem mědi sílí, dalším zvýšením obsahu mědi se barva téměř neliší od barvy mědi;

c) nikl a mangan již v malém množství barví zlato do šeda a při větších obsazích těchto kovů zlatá barva slitiny mizí;

d) platinové kovy (v praxi se používá zejména palladium) v malém množství udělují barvě zlata šedý nádech a při obsahu nad 10% se již projevuje jejich odbarvovací účinek;

e) ve vícesložkových slitinách jsou poměry složité a vzniká velmi pestrá barevná škála. Při tom zvláště platinové kovy, nikl, mangan a zinek uplatňují svou odbarvovací účinnost.

Stříbro má v ryzím stavu svou typickou světlou stříbřitě bílou barvu, která však při legování nedoznává takových změn jako barva zlata

a) přísadou mědi dostává stříbřitě bílá barva postupně žlutavý nádech, který se stoupajícím obsahem mědi zesiluje. Při obsahu 50 - 70 % Cu má již slitina barvu narůžovělou a od 70 % Cu červenou;

b) obecné kovy jako zinek a nikl poněkud tlumí jasnou barvu stříbra a za současné přítomnosti mědi ve slitině mění jeho zbarvení do růžova;

c) kadmium dodává stříbru nepřirozený nádech do růžova, zvlášť patrný při nižších obsazích stříbra; tento kov je při výrobě a prodeji šperků v tuzemsku zakázaný, nicméně ve špercích nakupovaných v zahraničí mimo Evropu se s ním často setkáváme.

Platina a vysokoprocentní platinové slitiny mají jasnou šedobílou barvu. Malá množství zlata, stříbra a obecných kovů tuto barvu podstatně neovlivňují.

Při nákupu šperku hraje estetická stránka, a tedy i barva, velmi důležitou roli. V této souvislosti je třeba upozornit na velmi důležitou věc. Pracovníci Puncovního úřadu, zejména pracovníci inspekce, řeší časté stížnosti spotřebitelů na změnu vzhledu šperku v průběhu používání. Kromě již uvedeného vlivu legujících kovů má na výslednou barvu šperku v dnešní době stále častěji vliv pokovení. Jedná se o nanesení tenké vrstvy (několik mikrometrů = mikronů) kovu jiné barvy na základní materiál, ze kterého je šperk vyroben. Důvodů, proč k tomu výrobci přistupují, je víc. Nás zde zajímá především změna barvy povrchu šperku. A v tom, že jde pouze o změnu barvy povrchu šperku, je ono nebezpečí. Povrchová vrstva je většinou velmi tenká a barevný rozdíl je často zcela zásadní. Spotřebitel si koupí šperk, který se jeví jako z "bíleho zlata" (pojem zažitý, avšak jde o barvu stříbřitou) je záhy místy žlutý (v důsledku otěru), tedy barvy základní slitiny, ze které je šperk vyroben.

Puncovní zákon (po novelizaci v roce 2004) tuto problematiku upravuje [§ 15 odst. 4 puncovního zákona], avšak pouze v tom smyslu, že není dovoleno pokovení zboží z drahého kovu povlakem z obecného kovu, a to ani formou mezivrstvy (ta byla používána výrobci z technologických důvodů). Ani tato zákonná úprava tedy uvedené nebezpečí pro spotřebitele zásadním způsobem neeliminuje.

Líbivost povrchově upraveného šperku je značná, avšak její trvání je omezené. Takto pokovené zboží je převážně zbožím z dovozu. Podobně jako zboží "ploché" a "duté", je velmi citlivé na manipulaci s ním. Je proto na zvážení spotřebitele, zda nedá přednost nákupu zboží klasického, u kterého nebezpečí změny barvy povrchu otěrem, zlomení (u zboží plochého) nebo promáčknutí (u zboží dutého) v takové míře nehrozí.

Článek je zpracován na základě 1. dílu cyklu Zboží z drahých kovů z pohledu spotřebitele, který jsem před léty napsal pro SOS (Sdružení obrany spotřebitelů). Zájemce proto na tento cyklus odkazuji.