Řada dotazů a nejasností se váže k problematice vedení evidence v souladu s ust. § 37 puncovního zákona:
(1) Výrobci a obchodníci jsou povinni vést evidenci o hmotnosti a ryzosti užívaných a skladovaných drahých kovů.
(2) Výrobci jsou povinni vést hmotnostní evidenci o vyrobeném zboží a provedených opravách a obchodníci evidenci o příjmu, nákupu a prodeji zboží.
(3) Při určování hmotnosti drahých kovů nebo zboží jsou výrobci a obchodníci povinni používat stanovená měřidla.7) Stanovenými měřidly musí být výrobci a obchodníci vybaveni v každé provozovně, kde dochází k bezprostřednímu styku se zákazníky. Tato povinnost se nevztahuje na obchodníky, kteří obchodují výlučně se stříbrným zbožím, u něhož hmotnost jednoho kusu nepřevyšuje 10 gramů. Určování hmotnosti stříbra a stříbrného zboží postačí provádět s přesností na celé gramy, u ostatních drahých kovů a zlatého a platinového zboží na 0,05 gramu.
Co z uvedeného textu plyne pro praxi? Předně je třeba rozlišit, zda se jedná o výrobce či "pouhého" obchodníka.
Obchodník je povinen vést evidenci "o příjmu, nákupu a prodeji zboží", pokud by skladoval drahé kovy, pak je povinen takovou evidenci vést "o hmotnosti a ryzosti" těchto kovů. Z uvedeného tedy vyplývá, že evidenci o zboží obchodník může vést libovolnou - obvykle pak finanční - tedy evidenci v "Kč". Pouze evidenci drahých kovů je třeba vést hmotnostní a ryzostí - tedy v "g" s rozlišením jednotlivých ryzostí v "1/1000".
Výrobce je povinen vést evidenci "o hmotnosti a ryzosti užívaných a skladovaných drahých kovů" a "hmotnostní evidenci o vyrobeném zboží a provedených opravách". Tedy výrobce veškerou evidenci musí vést hmotnostní v "g", a protože je prakticky každý výrobce i obchodník, je třeba rozlišovat v evidenci i jednotlivé ryzosti v "1/1000".
Následující odst. 3 rozebíraného ust. § 37 pak určuje s jakou přesností a na jakých vahách je nutné určovat hmotnost, a to nejen za účelem vedení evidencí. Tato důležitá problematika je pak vysvětlena zde, zde a zde.
V sekci "ke stažení" je k dispozici vzor, jak tato evidence povinně kdysi vypadala, osvědčila se, a je možné a vhodné ji využít jako inspiraci i pro současné vedení evidence.
Závěrem upozorňuji, že problematika vedení evidence je zde pojednána výhradně ze zorného úhlu puncovního zákona a pracovníků inspekce Puncovního úřadu. Požadavky jiných kontrolních orgánů - dle jiných právních předpisů - je třeba konzultovat na příslušných úřadech.
Mgr. Roman Kopečný